Select Your Style

Choose your layout

Color scheme

Příběh autoregrese 2 – Sebeláska a soucit

Příběh autoregrese 2 – Sebeláska a soucit

O pár měsíců později se mi zase stalo, že jsem pociťovala velký smutek, lítost, sebelítost a jakési zklamání z toho, že se mi nedaří tak, jak bych si přála a jak jsem věděla, že si i zasloužím. Při meditaci jsem se i rozplakala, má duše bolela a cítila jsem, jakoby se bortily jakési snad iluze, které jsem měla a o kterých jsem si myslela si, že jsou pravdou. I přesto, co vím a učím, mi v jednu chvíli naskočila myšlenka: „Vesmíre, Bože, zklamali jste mne a já vám tolik věřila, že mi pomůžete má přání splnit.“ Nerozuměla jsem tomu, co se se mnou děje, několik dní jsem se „plácala“ v myšlenkách, abych pochopila. Už jsem byla unavená z veškerého snažení. Další den při uvolnění ve vaně jsem opět začala silně brečet. Cítila jsem bolestné zklamání, to se postupně změnilo na pocit selhání a hluboko mne zasahovala věta „Nezvládla jsem to!“

Požádala jsem anděly, aby mi pomohli pochopit pravou příčinu těchto pocitů. Náhle jsem se ocitla na louce. Byla jsem žena oblečená do bavlněných šatů jako z dob dávno minulých, určitě jsem to já jen v jiném životě. Vidím se klečící a plačící nad ztrátou někoho… ó mé dcery … a vnímám, jak říkám: „Já ji nezachránila, nezvládla jsem to, selhala jsem. Dělala jsem vše, co umím a přesto jsem ji nezachránila, nebylo to dost, nestačilo to.“  Pláču nad tou ztrátou a pocitem vlastního selhání a nedostatečnosti.

Vidím své současné Já, jak si sedá vedle, objímám mé minulé Já, jako svou nejlepší kamarádku. Vědomě jsem jí začala říkat to, čím pomáhám klientům, uklidňuji „ji-mne“ jemnými a laskavými slovy. Mezi nimi jen vím, že jsem řekla: „Nehraj si na Boha, jen ten ví, jaké vše mělo důvody a ty jsi udělala vše, co jsi mohla, toto byl celý tvůj podíl a úkol, ty jsi vše splnila. Miluji tě pro tvou nezištnou pomoc druhým a za soucit, kterého jsi plná. Měj soucit také se sebou.“ Odpouštím si, objímám se, miluji se a děkuji si.

Pak vidím, jak mé současné Já hladí „její-mé“ fyzické srdce, rukou se světlem zahlazuji rány, které tato bolestná situace způsobila. Líbám toto srdce a ono se najednou přesouvá ke mně a splývá s mým. Jako lusknutím prstu jsem zase zpátky ve vaně, jsem to já a cítím to krásně hladké a růžové srdce ve mně. Jsem zpět tady a teď. A nyní vím, že i dnes dělám maximum toho, co umím a mohu. Jen s daleko větším vnitřním klidem. Nemám pocit selhání, ale naopak vím, že plním naplno své úkoly…

Vesmíre, promiň, omlouvám se za dříve zmíněnou myšlenku, protože díky tomuto prožitku vím, že jsi mi mé vlastní přání splnil. Vždyť já toto pročištění chtěla. Zasloužila jsem si také větší a hlubší sebeodpuštění, sebepřijetí, sebelásku, soucit i vnitřní klid, který teď cítím.

Děkuji Vesmíre, děkuji Bože a andělé, děkuji Lucie 🙂

 I TOTO JE OČISTA, I TOTO JE OSOBNÍ – DUCHOVNÍ ROZVOJ

Předchází článek – Příběh autoregrese 1 – Vztahy a láska

napsáno: červen 2012, zažito: květen 2012