Select Your Style

Choose your layout

Color scheme

Padám a nacházím …

Padám a nacházím …

Padám do tmavého místa, do hloubky a tmy. Padám a nořím se do něčeho jako bláto. Úplně mě to pohltilo. Uvědomuji si, že se nebojím a že mohu volně dýchat, nesvírá ani nedusí mě to. Stojím. Rozhlížím se. Je tady tma. Rukama hmatám kolem sebe a chvilku hledám světlo. MOMENT! JÁ JSEM SVĚTLO! Postupně rozzařuji svou „baterku“, mé božské světlo uvnitř mého těla, mé hrudi. A nyní vidím, to tmavé jsou stíny, mé stíny. Opět vědomě vnímám, že se jich nebojím jako kdysi. Koukám na ně, usmívám se, jednoho po druhém pohladím, pochopím, prozářím. Lehce tančím dokola až je obkroužím všechny, skoro všechny. Dostávám se k místu, které jsem měla za zády. Tam stojí obrovský stín, 2x větší než já, ostatní byly v v mojí výšce. Tenhle je obrovský, černý, mračí se, cítím jak se mě snaží vystrašit. Nebojím se, místo toho ze mě vypadne „Jak se jmenuješ?“  Nechce mi to říct. (Nevadí). Zmenšil se, jakoby sestoupil o jeden schod níže. Je nižší, pořád se mračí. Já ho najednou cítím i na zádech. Vnímám, že celá svítím, kromě mých zad, tam je tma. Otáčím se a jako když sundáváte ze zad veliký ruksak, sundávám já ze zad to tmavé, pokládám „to“  k nohám poslednímu stínu a se slovy: „Já už to nechci nést, já už to nenesu.“ Nechávám stín stínu.

Cítím úlevu. Chci ještě prozkoumat okolí, zbytek, ale najednou mě něco nese nahoru, stoupám, jako když fouknete do pírka a ono letí vzhůru, tak se vznáším i já …

Cítím lehkost, nejsilnější pocit však zůstává, že TÍM SVĚTLEM JSEM VLASTNĚ JÁ SAMA.

Každý je tím světlem …  součástí nekonečného světla, jen si to znova uvědomit, procítit.

Úžasné je si uvědomit, že právě i „pád“ je součástí procesu pochopení a že padat nutně nemusí znamenat mít strach …  🙂

napsáno: listopad 2013, zažito: 25. listopadu 2013

ABOUT AUTHOR