Select Your Style

Choose your layout

Color scheme

Nebojme se být člověkem …

Nebojme se být člověkem …

Nedávno jsem měla kratičký a velmi zajímavý sen. Zdálo se mi, že jdu do kostela. Prošla jsem pomalu uličkou až skoro k oltáři, kde stál farář (byl docela mladý). Ukázal směrem na kazatelnu (nebo jak se jmenuje to vyvýšené většinou kruhové místo), vyšla jsem po schůdkách nahoru a laskavým hlasem jsem pronesla: „NEBOJME SE BÝT ČLOVĚKEM…“

Sen skončil, ale i po vzbuzení dál „naskakovaly“ myšlenky, jak tato věta byla myšlena.

Nebojme se být člověkem … chybujícím i milujícím.
Nebojme se být člověkem … duchovním i fyzickým.
Nebojme se být člověkem … který se učí skrze vlastní zkušenosti, prožitky a zážitky. Bez prožitků není posun, rozvoj, růst.
Nebojme se být člověkem … který má více součástí – má sílu a schopnosti, stejně jako jemnost a citlivost (někdo by mohl říci slabosti).
Nebojme se být člověkem … lidským, který dělá chyby a umí mít i pochopení a soucit – pro druhé i pro sebe.
Nebojme se být člověkem … který nežije ve strachu z trestu, ale chová se svobodně dle své přirozenosti a zároveň si je vědomý své zodpovědnosti.

Ráda bych dodala, že nejsem věřící člověk ve smyslu, že následuji nějaké náboženství. Jsem věřící ve smyslu vnitřní víry v Univerzum, Vesmír, Zdroj, Boha, nazvěme to jakýmkoli lidským pojmem.

Věřím v energii Zdroje, Boha i andělů a dalších jemnohmotných láskyplných bytostí.

Věřím v základní univerzální principy platící pro všechny stejně, nehledě na to do jaké lidské „škatulky“ jsme se zrovna zařadili (jsme-li ředitelé, hvězdy filmového plátna nebo „obyčejně neobyčejní“ lidé).

Věřím v lidskou moudrost, kterou si všichni, mnohdy nevědomky předáváme, například pomocí rčení. Zamysleli jste se někdy nad jejich moudrostí? A víte o tom, že to nejsou jen fráze, které známe a říkáme, ale také návody pro život, které máme nejen opakovat, ale ŽÍT?!

Uvedu pár příkladů (sami si zkuste zodpovědět, nakolik je používáte):

„Chybami se člověk učí.“ – když uděláme chybu my nebo někdo kolem nás, jsme chápající? Bereme chybu jako učení?
„Učený z nebe nespadl.“ – nechceme mnohdy po ostatních či po sobě, abychom vše znali teď hned? My jsme „z nebe“ spadli (narodili se) tady na Zem učit se, abychom se učenými stali.
„Co mě nezabije, to mě posílí.“ – jsme si toho opravdu vědomi, nebo panikaříme při jakékoli „krizi“, mnohdy při sebemenším problému?
„Každý strůjcem svého štěstí jest.“ – opravdu žijeme tak, že vědomě tvoříme svůj život a tím vlastní štěstí? Nebo se rozhodujeme podle ostatních? Vlastně i tím si tvoříme svou budoucnost, otázka je, zda ji budeme považovat za štěstí.
„Kdo chce, najde způsob, kdo nechce, najde důvod.“ – jak často se stává, že ve všech situacích a problémech místo hledání  řešení, JAK TO JDE, vidíme nebo hledáme důvody, proč to NEJDE.
„Bez práce nejsou koláče.“ – jak často chceme, aby se něco změnilo a sami proto nejsme ochotni nic udělat.

Mohla bych pokračovat dál, ale myslím, že již nyní rozumíte, co jsem měla na mysli, a můžete sami rozjímat nad dalšími rčeními, která vás napadnou.

A toto vše, co jsem uvedla je jen část toho BÝT ČLOVĚKEM. Je to neskonalá a úžasná šance pro naše pravé Já, naši duši, aby pochopila a zažila více. Nebojme se být úžasnými lidmi s láskyplným jádrem, které v nás všech je. Jen si na něj vzpomenout, umět vidět to láskyplné „dobré“ já i v dobách, kdy se člověk může chovat „hůře“. Jen se prostě učíme být čistým láskyplným božstvím. Přeji vám krásné rozpomínání na své Já.

 

napsáno: leden 2013, zažito: říjen 2012