Select Your Style

Choose your layout

Color scheme

… přemýšlet či nepřemýšlet?

… přemýšlet či nepřemýšlet?

Moc ráda a často nad věcmi přemýšlím. Bývalo, že někdy jsem přemýšlela i příliš. Na druhou stranu mi toto mé „filosofování“ pomohlo najít spoustu odpovědí v dobách, kdy jsem začínala se sebepoznáváním a později i při řešení některých situací. Ještě i dnes mi má mysl pomáhá nacházet vhodná slova a spojitosti. Mysl má úžasnou schopnost kombinovat a tak potřebné spojitosti najít. Ovšem když se to přežene, nejsou to kombinace, ale spíše komplikace. Časem jsem zjistila, že když spojím mysl a její myšlenky s intuicí a jejími pocity, dosáhnu vlastního sjednocení a tím ještě jasnější informace a řešení. Spojuji mysl, myšlenky, otázky a ptám se sebe na pocity. Intuice a pocity (emoce), které cítím, mi pomáhají odpovědět. Je to dialog sama se sebou. Zpočátku mi nešlo ptát se sama sebe, resp. jsem měla pocit, že odpověď stejně neznám. Není se čemu divit, ve většině případů nejsme v naší společnosti naučeni poslouchat vlastní pocity. Tak jsem si na sebe našla „fintu“. Představila jsem si sama sebe jako druhou osobu, která si sedla naproti mě a povídala jsem si s ní jako s kamarádkou. Lucka se ptala Lucinky. Cokoli jsem chtěla zjistit, zeptala jsem se a čekala jakou mi ta „druhá“ Lucinka poskytne odezvu. Odpověď jsem pak ještě „otestovala“ přes vlastní pocity, nakolik s ní doopravdy souzním. Když pocitově nepochybuji, je to odpověď, kterou hledám. Když ani to nestačí, ptám se vždy znova a třeba i jiným způsobem. Doptávám se dál a více do hloubky, tak abych pochopila pravou příčinu situace a případně tak našla řešení. Chce to jen chtít být k sobě upřímná a nenalhávat si odpovědi, falší si stejně nepomůžete. Jde o to být ochoten a doopravdy vnitřně chtít na odpovědi přijít, pak je vždy dostanete. Dnes mnohdy odpovědi vnímám pocitově dříve, než myslí, někdy naopak. Pokaždé beru v potaz obě strany, intuice a pocity jsou v našich lidských životech stejně důležité jako mysl a myšlenky.

Jestliže si myslíte, že odpověď chcete vědět, ale současně uvnitř máte pocit strachu, na co přijdete, pak obvykle odpovědi míjíte a nevidíte, a to díky strachu, který vám neodkryje pravou podstatu situace. Někdy si zase člověk není jistý, někdy máme pochybnosti. Kdysi mi to vadilo. A víte co dnes? Nebýt si jistá nebo mít pochybnosti je ve své podstatě velmi prospěšné. Je to vlastně znamení, které žádá v nějaké oblasti života či nás samotných o naši pozornost. Upozorňuje nás na to, co si ještě potřebujeme uvědomit, kde se máme rozhodnout, čeho si všimnout, kde zapracovat apod. nebo že všechny „kolečka“ ještě nezapadly na správné místo.  Stačí se opět jen doptat na to, co a proč vzbuzuje mou bdělost, co „klepe“ na dveře mé pozornosti. Může pomoci také si o tom s někým popovídat, při povídání si mnohdy uvědomíme či ujasníme potřebné. Já používám také vykládací karty. Když ani poté nenacházím odpovědi či řešení s jasným a jistým pocitem, pak situaci „nechávám být“.  V plynulém proudu života se vždy nakonec odpovědi i řešení ukáže přesně v pravý čas.

Všechna řešení existují, známe všechny odpovědi.
Někdy po nás chtějí aktivitu, jindy ponechat času a klidu.
Probouzejí v nás intuici i myšlenky.
To je vesmírný zákon rovnováhy.

 

napsáno: listopad 2013

ABOUT AUTHOR