Select Your Style

Choose your layout

Color scheme

Jízda v mlze

Jízda v mlze

Bylo odpoledne, už ani nevím, jaký byl měsíc. Pamatuji si jen obraz toho, jak řídím své auto a vím, že to není daleko domů. Jedu po cestě sama, cesta je hladká, ale ne kluzká. Jedu táhlou zatáčkou a za ní je hustá mlha, mlha, která by se dala krájet. Mne ani nenapadlo zpomalit, jela jsem pořád stejným tempem. V tom mi došlo, že vůbec nevidím na cestu, ani ji neznám z dřívějška. Viděla jsem tak na cca 10 metrů před auto. V álce jsem viděla akorát pár stromů u krajnice. Jakmile jsem dojela ke stromům, které jsem viděla 10 metrů zpět, objevily se v dálce další stromy. I cesta se mi ukázala na dalších cca 10 metrů. Když jsem je ujela, ejhle, vidím na dalších 10 metrů… náhle mne napadla paralela s životem.
Úplně stejně jsme na tom na naší životní cestě. Žijeme a jdeme po ní každý svým tempem. Každý z nás taky většinou dohlédne na nějaký bod „v dálce“, vidíme jen kus své cesty. Přesto všichni jdeme dál, aniž bychom čekali, až dohlédneme až na úplný konec. Jdeme po cestě, i když nedohlédneme, i když je v mlze, pořád totiž VĚŘÍME, že tam dál cesta pokračuje.
Věříme, že cesta za dalším stromem nekončí. Věříme, že jedeme po té správné cestě, směrem, který jsme si vybrali.
A tak to je milí přátelé. Všichni přirozeně VĚŘÍME. Věřit je naše přirozenost, rodíme se s vírou v srdci. Vírou v život, vírou, že si svou cestu můžeme vybrat a že jakmile známe svůj cíl, cesta nás tam dovede.
Využívejme proto této přirozené vlastnosti, vybírejme si v životě, to co chceme, naše cíle a přání. Vnitřní a vyšší vedení nás nasměruje na cestu, která nás tam dovede. My jsme pak ti, kteří jen vykonávají, co je potřeba, abychom na cestě nestáli, ale jeli …
… Tak VRRR a hurá na dálnici života 🙂 🙂 🙂

napsáno: 8.3.2011, zažito: už nevím kdy