Select Your Style

Choose your layout

Color scheme

Jak jsem našla otázky a hledala odpovědi v tajemném muži …

Jak jsem našla otázky a hledala odpovědi v tajemném muži …

Tady začíná má nová úroveň vnitřní cesty a pochopení …

Poznali jsme se před pár měsíci a napoprvé jsme se něčím přitáhli. Není to míněno fyzicky, nebo jako zamilování, prostě „něco“ nás na sobě zaujalo.

Dalo by se říci, že od první chvíle jsme se stali kamarády a dost rychle se sblížili. Vídávali a psali jsme si často a tak jsme za pár týdnů měli pocit, že se známe roky. Dokonce jsme společně absolvovali energetickou světlenou terapii (nevím jak jinak to nazvat) a pomáhali jsme si navzájem v našich životech, v té době hlavně v řešení našich vztahů s našimi partnery.

Po čase se však začal docela silně vkrádat pocit jakési žárlivosti, nebo snad i zloby, když onen muž hovořil o jiných ženách a mi naopak dával najevo, že mě chce „JEN“ jako dobrou kamarádku. Byli jsme si blízcí, a přesto mě nechtěl a při vyslovení „dobrá kamarádka“ se mi „ježily vlasy na hlavě“.  Nebyla jsem do něj zamilovaná, ale ve fyzické rovině mě od něj pořád něco provokovalo a byla jsem nesvá. Cítila jsem místy až bolest u srdce, když mi někdy říkal něco o jiných ženách. Já si v tu chvíli připadla jako vzduch, měla jsem pocit, že na ostatních vidí věci, které mám taky, ale u mě je to něco neviditelného, skrytého pod mým vzhledem…

Vnitřně vím, že druzí v nás mohou vybudit pocitovou reakci jen, když je v nás semínko, zárodek něčeho s čím se jeho informace nebo energie SPOJÍ. Kdyby ve mně nebyla žádná energie nebo zkušenost, na kterou tzv. „uhodí hřebíček na hlavičku“, nikdy se mě to nemůže dotknout, nemá se to čeho dotknout. Rozhodně to jsou vždy vnitřní projekce, které upozorňují na něco ve mně.  Tak jsem začala pátrat po tom, proč ve mně vzbuzuje tyhle pocity.

Pátrám tak, že se jednoduše uklidním a přejdu do uvolněné meditace (relaxace) a požádám své duchovní průvodce a anděly (je možno oslovit Vesmír, Boha, jak kdo chce), aby mi ukázali pravou příčinu této reakce a pocitů. Pak jen v klidu vyčkávám, jaká přijde odpověď. I tentokrát jsem se zeptala tímto způsobem a má paměť mne zavedla do mého dětství, mohla jsem mít tak cca 12 let a já se vidím, jak se svým kamarádem, spolužákem, stojím na cestě a vykládáme si. V tom se mi vybavil znova pocit zamilování (byla jsem do něj docela hodně zamilovaná) a velké chuti dát mu pusu, nebo ji dostat… a nic. Nikdy jsem mu to neřekla, nikdy se to nestalo, nikdy jsme spolu nezačali chodit a já si to tak přála… nakonec já byla vždycky (a docela dlouhé roky) „JEN“ ta dobrá kamarádka. Kromě toho, tohle nenaplněné přání ve mně velmi silně „pošramotilo“ mou sebedůvěru, myslela jsem si, že mě nechce, že se mu nelíbím, protože jsem tlustá (i když od mala jsem byla oplácanější, to ano).

Aha efekt – proto jsem byla tak háklivá na ta slova „jen dobrá kamarádka“ tohoto nového kamaráda! Proto jsem se cítila dotčená, ozvaly se komplexy z dětství! A to, i přestože jsem tuhle záležitost v sobě hodně krát už pročišťovala a rozpouštěla. Aniž by věděl, nový kamarád mi tak ukázal mé vnitřní nezpracované lekce a pochybnosti, které jsem si myslela, že už nejsou. Děkuji ti za to…  Výborně otázka zodpovězena. Myslela jsem si, že tím je vše vyřešeno a jdeme dál jako výborní kamarádi.

Opravdu nastalo období, kdy mi ale vůbec nevadilo, jak mi vykládá o jiných ženách, radila jsem mu i v čem potřeboval. Po čase se začaly opět nořit myšlenky a hlavně silné pocity, že mi to zase vadí. Říkala jsem si to je šílené, co to zase je?  Začalo mi postupně vadit všechno, i to když byl někdy více nakloněn jiné kamarádce nebo jiné ženě, když měl o ně větší zájem než o mě, ale i to že se se mnou nebavil. Cítila jsem čím dál silnější bolest na hrudi a u srdce a absolutně jsem nebyla schopná to vědomě nějak zpracovat nebo urovnat. Bylo to silné, nelogické, bez jakéhokoli viditelného a reálného důvodu. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Snažila jsem se použít všechny techniky a metody co umím, abych pochopila a srovnala nebo rozpustila potřebné. Zkoušela jsem to nechat plynout a uvolnit tak energie i pocity, které přicházely. Na chvíli se mi tak vždy ulevilo a bylo vše v pohodě, ale nikdy ne na dlouho.

Jednoho dne při volné kamarádské debatě u čaje, v mé mysli proběhla kratičká představa, že se přitulil k jiné ženě a ne ke mně a v tu chvíli jako byste mi vrazili šíp do hrudi, do srdce. Ta bolest byla ukrutná, nepopsatelná slovy. Jakoby vám někdo rozmačkal žebra v hrudníku. Lekla jsem se téhle reakce, lekla jsem se síly emocí a bolesti, které přišly. Začala jsem reagovat úplně zmateně a pro někoho nesmyslně. Nerozuměla jsem absolutně ničemu … Vypadá to, že jsem se do něj zamilovala, že? Už jsem si sama začala říkat, že jsem se asi hluboce zamilovala v domnění, že on je ten pravý muž pro mě. Kamarád to velmi citlivě vnímal, cítil můj vnitřní tlak a dostal ze mě i strach. Nerozuměl tomu co se děje, no jak taky mohl, když ani já neměla tušení, oč jde.

Tenkrát se mi nepodařilo přijít na to, s čím to souvisí, jaká je hluboká příčina. Naštěstí mám kolem sebe úžasné lidi, kolegy pomocníky i terapeuty a tak jsem šla za kamarádkou na karty. Z těch jsme pochopily, že moje pocity souvisí s nízkou sebeláskou a nějakými pocity odmítnutí a zklamání, které jsem si ale do nějaké míry mohla „natáhnout“ od někoho jiného. Fajn tak aspoň vím, kde začít, říkala jsem si. Měla jsem dokonce i možnost tuhle informaci probrat s tím kamarádem a on v řeči použil slova: „Jo tyhle pocity jsem měl, ale už nemám.“

Aha efekt – chápu, výborně, takže jsem si při naši společné terapii, o které jsem se zmínila výše, nevědomě natáhla něco z jeho pocitů. Ale protože vím a používám, co učím, je bezpochyby, že kdyby někde ve mně nebylo semínko nebo energie, se kterou se to spojí, nestalo by se. Takže opět „prácička“ na pročištění a rozpuštění těchto pocitů.

Ovšem další proces byl trošku rychlejší a neočekávaný. Hned den poté, co jsem zjistila příčinu, se mi začala více točit hlava, na což jsem z vyšších energií docela zvyklá, ale po pár hodinách se mi udělalo fyzicky od žaludku nevolno. Bylo mi hodně těžko a na zvracení. Chtěla jsem jet z práce domů si odpočinout, ale věděla jsem, že bych nedojela. Začal se mi motat svět, bylo mi na omdlení. Úplně se mi rozostřilo vidění, měla jsem zimnici a nebyla jsem schopná chodit. Jediné co mě napadlo, okamžitě navštívit kamarádku, která dělá Reiki ošetření, aby mi pomohla. Naštěstí měla čas. Silou vůle jsem k ní dojela, přičemž jsem několikrát málem nabourala a omdlela (fakt nedoporučuju v tomhle stavu řídit). Byla jsem studená jako led a u ní se málem skácela na zem. Šílený stav a pocit. Nikdy v životě jsem se takhle necítila, ani když jsem byla opilá, navíc už několik let nepiju alkohol. 🙂

Po akutním prvním ošetření mi kamarádka říká, že to je OTRAVA vlastní energií. NÍZKÁ SEBELÁSKA. Že jsem na sebe moc přísná, beru si vše za vinu. Cože? Vždyť já se mám ráda a to nemyslím naučenou formou, ale opravdu vlastním prožitkem jsem po letech vývoje dospěla k pocitu zdravé sebelásky, vnímám to celou bytostí, vždyť o tom i učím a píšu, tak kde se to vzalo? (… na to jsem později přišla – článek Kde se vzala závist?)

Ulehám k uvolnění a dalšímu reiki ošetření a jediné, co se slyším v duchu říkat, je „PROMIŇ mi to, promiň“. Dnes po cca týdnu k tomu dopisuji, že to velké PROMIŇ patří ještě jinému muži, on už teď ví, že je to pro něj. Cítila jsem opravdu silnou vinu, za všechno co se odehrálo v minulosti. A každá vina snižuje naši vlastní hodnotu a sebelásku. Na druhou stranu vím, že nic není náhoda, vše v životě má vždy svůj HLUBOKÝ SMYSL, jen jej někdy nevidíme hned. Jojo, ještě že vím, co učím, chacha.

Celou situaci jsem si náležitě a intenzivně obrečela.  I teď mám chuť těm mužům říct „PROMIŇ mi to, omlouvám se za to, co jsem způsobila, co jsem udělala“, zároveň však mám chuť dodat, ale „ty i já máme sílu na to, vše zvládnout a máme na tom každý svůj podíl“. Já chtěla pochopit alespoň ten svůj.

A protože Vesmír nás / vás / i mě opravdu MILUJE, hned další den po ošetření a uvědomění mi volá moje druhá báječná kamarádka, že v noci nemohla spát a v meditaci se zaměřila na mě a příčiny mého aktuálního stavu. Nejprve mně viděla jako asi tříletou holčičku jak sedí a smutně kouká (nevím nač), ale někde v téhle situaci se poprvé zrodila neláska k sobě. Přesněji ještě nevím (… na to jsem později přišla – článek Kde se vzala závist?), ale ono ani není potřeba přesně vědět. Chce to jen udělat si klid a čas na prosvětlení celé situace láskou k sobě i k ostatním, kteří se na tom mohli podílet.  Odpustit a znova milovat sebe i druhé…

Dále mi nadšeně mi vykládá, že viděla obraz z minulého života mne a zmíněného kamaráda. On byl vojákem a vracel se asi z nějaké bitvy za mnou a já už ho nechtěla. Odmítla jsem ho a snad i „vymazala“ ze života. A bolest, zklamání a odmítnutí je na světě!  Na energetické úrovni pak zůstává i po naší fyzické smrti a tak si tuto energii neseme dál, dokud ji nevyčistíme, nerozpustíme v lásce a odpuštění.

Aha efekt – a tak mi došlo, že já jsem si pro tento život vybrala odčinění mého pocitu VINY za bolest a zklamání, které jsem tehdy způsobila. Nejen to, vybrala jsem si i úkol pomáhat lidem a v rámci téhle „pomoci“, kdy jsme procházeli zmíněnou energetickou terapií a uvolněním, jsem si na nevědomé úrovni (úroveň duše ale ví) od něj natáhla ty pocity bolesti, zklamání, odmítnutí, abych mu pomohla a tak to ODČINILA.

Jo hold v jednom jsme si jako bytosti všichni rovni – všichni jsme někdy nevědomě ublížili a bylo nám ublíženo. Otázkou je jen, co s tím uděláme. Zda pokračujeme v koloběhu „oko za oko“ a budeme se stále dokola „mstít“ – když ty ublížíš mi, tak já tobě, nebo se rozhodneme pro klid duše a s láskou si odpustíme – navzájem i sami sobě.   Odpuštění a láska jsou mocné uzdravující energie.

 

Po všech zjištěních najednou začalo vše do sebe zapadat. Všechno jen vyvažuje zážitky ze situace z minulého života:
To proč nás to k sobě přitáhlo – duše a Vesmír ví, dali nás dohromady, abychom si to mohli dořešit a uvolnit.
Proč má ze mě strach – kdo by chtěl bolest a zklamání zažívat znova, že.
Proč ty emoční stavy byly tak silné – protože to bylo na úrovni nevědomí (čili o tom v tomto životě nevíme, je to pudové) a proto je to těžké, spíše nemožné, kontrolovat vědomím (rozumem).  A když to ještě spojíte s vědomým pocitem viny, pak je to nekolikanásobně silnější …

A co dál? To ještě nevím, stalo se to nyní. Teď si beru 3 dny volna, jedu někam do přírody a tam spočinu v meditaci a čistém bytí, nebudu se už o nic snažit. JEN BÝT a DÝCHAT v proudu života. Ponechávám nyní vše na Vesmíru, on ví a pomůže k tomu, aby se vše uzdravilo. Ponechávám všem lidem, situacím, vztahům a věcem volný průběh a přirozený vývoj, ať už to znamená cokoli… vše se ve správný čas ukáže.

VŠE je ZKUŠENOST a ŽIVOT.

Na závěr mám vzkaz pro všechny ty „mé“ muže, toho nejbližšího a mého kamaráda:
DĚKUJI TI za to, že ses jako duše rozhodl být součástí mé cesty a pomohl mi projít si všechny tyhle lekce a zkušenosti. Jsem za to vděčná TOBĚ, SOBĚ I VESMÍRU.

navazuje článek (pokračování příběhu) – Pravda za zrcadly

napsáno: květen 2013, zažito: únor – květen 2013